„Připrav se, jede ti vlna!“ křičí na mě Janča. Takže jak jsme se to učili? Špičku surfu musíš mít namířenou po směru vlny. Lehni si a najdi si svůj sweet spot, místo, kde dobře udržíš balanc. Propni nohy, zvedni hlavu a „pádluj, pádluj, pááádluj!“
Když ucítíš, jak ti vlna narazí zezadu na nohy, snaž se rychle zvednout. Buď to ustojíš… nebo se nalokáš, zaboříš se do písku, dostaneš surfem po hlavě a slaná voda ti pak poteče z očí, nosu i z uší…a můžeš to zkusit zase znovu.
Pamatuju si, že když jsem jela na surfcamp poprvé, bylo to primárně proto, že jsem chtěla podpořit svoji sestru a její velký sen – ukázat nám, vnitrozemským Čechům, krásu surfingu. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat, bojovala jsem hlavně s velikostí vln a pocitem, že se na mě valí masa vody a já vím, že se jí neumím ubránit.
Se západem slunce ale přišel zlom a oceán ukázal svoji přívětivou tvář. Malé vlnky, které se u břehu rozpouští v bublající pěnu. Ocelově zbarvená voda, ve které se odráží obrovské rudé slunce a spousta růžových červánků. Obloha se navíc každou minutou mění a hraje neuvěřitelnými barvami.
Díky nácviku na velkých vlnách je tohle sjet hračka. Když se to podaří a dojedete až na pláž, máte radost a pocit, že už nic jiného nepotřebujete. Že všechno je tak, jak má být.
Na začátku byl sen. Dnes pořádají Czech Surfers několik termínů surfařských campů, které jsou beznadějně vyprodané. Všichni, kdo z nich odjíždí, se shodují na tom, že se zase vrátí.
A já obdivuju, jak si moje malá sestřička sebevědomě krůček po krůčku vybojovala to, že ne oceán, ale ona je tím, kdo diktuje, jaká to bude jízda! Můžu se od ní jen učit. A když vidím její odhodlání a radost, nepřeju si nic jiného, než aby se jí splnily i všechny další sny.
Už chápu, že surfing není ani tak sport jako životní styl. Surfing je radost ze života!
Photos by Dominik Veselka
